Po delší době každodenního cvičení a dření, jsem se rozhodla, že si dávám pauzu na dobu neurčitou [přibližně tak týden, dva... záleží jak to vydžím]. A důvodů je hodně.
Za prvé to bude asi utuchající chuť a vášeň, pokračovat ve hře na kytaru. Ta nespoutaná ctižádostivost a neutuchající soutěživost.. Jsou ty tam. Lidově řečeno, "už mě to prostě nebaví", nebudu se přes prázdniny tolik namáhat, navíc mám pocit, že to, co jsem zvládnout měla / potřebovala jsem už zvládla. Konec, pauza, tečka.
Za druhé je to pocit mé maličkosti a neprofesionálnosti ve hře na kytaru. Slyšela jsem hru od jednoho přítele.. a hluboce se mě to dotklo. Nikdy jsem totiž od něj takový výkon upřímně nečekala. Bylo to sice hraní vydřené po sedmi letech, ale i tak.. Stejně mám pocit že nidky nedosáhnu takové úrovně jako on.. *dosaďte si libovolné jméno, třeba Hizaki*...
Za třetí a poslední je to neutuchatelná potřeba nechat si udělat umělé nehty.. STejně do toho asi nepůjdu, ale co kdyby, jestli [!] Alespoň se mám na co vymluvit, ha.To by bylo prozatím asi vše, a teď tiše, já si jdu užít mé poslední volno...
